Již více než rok čeří nálady boskovické veřejnosti umělecká instalace Ježek v kleci, umístěná na Hradní ulici před bránou do židovské čtvrti. Původně mělo jít o instalaci během Festivalu Boskovice 2025. Po jeho skončení bylo zestrany KZMB požádáno o její prodloužení do konce března a následně do 30. června 2026 a následně do konce roku. Tolik pár faktů na úvod.
V nejbližší době bude muset rada a možná i zastupitelstvo rozhodnout, co dál. Tedy zda koupit. Pokud ano, za kolik a kam ji umístit. Problém je to vcelku zapeklitý a je fakt, že rozděluje boskovickou veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Pokud byl záměr instalace této skulptury vyvolat diskuse, klást otázky, budit vášně a kontroverze, pak ho plní beze zbytku. Já, který ví o umění asi
tolik, co o jaderné fúzi, uvedu proto nejprve pár citací od lidí, kteří jsou v oboru kovaní. Snad nám více napoví, zda jde o zdařilé a vrstevnaté dílo, nebo o nevkusný mix symbolů a křiklavých barev, nerespektujících genius loci.
Názory ředitele školy Heuréka Richarda Jurečky: „Umělecké dílo vždy musí mluvit, nemá-li se minout s tou to podstatou umění. Musí mít hlas. A já si u Ježka přes veškerou dobrou vůli nejsem jistý, zda slyším víc než jen prázdný, do inertní banality uzavřený kovový povrch. Kovové artefakty pracují s materiálem s humorem a lehkostí, nesou v sobě jiskru nápadu, vědí, kde jsou a pro koho jsou. Jsou to sice „jen“ dekorace, ale nesou v sobě vnitřní otisk. Mají duši. Ježek v kleci tohle podle mého názoru zcela postrádá.“
MgA. Magdalena Chumchalová, Ph.D., která se aktivně věnuje umělecké tvorbě, publikovala řadu uměnovědných textů: „Ve spojení Jaroslava Foglara, korporátních barev a židovské čtvrti mi vnitřní souvislost uniká. Významová schizofrenie – kdy motiv neodpovídá lokální historii a barvy neodpovídají ani motivu, ani místu – vytváří estetickýa názorový chaos. U takto výrazných děl je klíčový faktor času. Jako dočasná instalace – například v rámci festivalu – objekt funguje skvěle: oživuje veřejný prostor, provokuje k diskuzi a přináší nové vrstvy vnímání. Pro trvalé umístění je však agresivita barev a materiálů slabým základem. Pro
vokace, kolem které lidé chodí každý den, přestane provokovat. A pak tam prostě stojí sytě barevný objekt, který si přisvojil kus historického města bez respektu ke geniu loci. Pokud bylo záměrem iritovat, umělec svého dosáhl. Jako festivalová atrakce objekt splnil svůj účel. Pro trvalé umístění je to však slabý základ.“
Tolik asi názory na uměleckou stránku věci. Mě ale naprosto odrovnal pohled jiný, pohled osoby, u které instalace otvírá staré rány, neboť patří mezi ty, kterých se válka osobně dotkla. Je dcerou přeživších, ale jen díky tomu, že její babička byla křesťanka z Vídně. Bylo nutno doložit její árijský původ a tento fakt smíšeného manželství je zachránil před transportem 1942. Ale žlutá hvězda a omezení vycházení z ghetta pro ně platilo.
Její vzkaz: „Pro mě je to šílené, nesnesitelné a bolestné. Do Boskovic jezdím pravidelně, šla jsem z mé oblíbené čajovny a řekla si, to projdeš, to dáš. Nedala jsem to. Do hotelu pod zámkem jsem to obešla. Je to vzhledem k tragické historii ghetta společensky neúnosné. K čemu brána do ghetta sloužila snad každý ví. I ti, kteří jsou pamětníci války a přímo prožívali boje o osvobození, musí být touto protitankovou zátarasou zaskočeni. Jakkoliv má autor díla svoji představu o globálním míru, tady to vidím jako tragický přehmat výtvarníka a podporovatele umístění. Nemá to daleko k ostnatým drátům. Je to dýka do zad všem, kteří byli cíleně vražděni nacisty a chcete-li i plivnutím do tváře těm, co přežili a tzv. druhé generaci.“
K tomuto snad není co dodat. Já osobně jsem si nedávno dovolil před takto důležitým rozhodováním položit na sociálních sítích otázku směrem k vám občanům, jaký máte na věc názor. Reakce čtenářů byly spontánní a z 95 % vcelku jasné – tedy nekupovat, odstranit. Za to jsem ihned schytal tvrdou kritiku z nejrůznějších stran. Prý na sítích se vyjadřuje jen ta zlá negativní menšina a ta hodná mlčící většina je zticha. Nemyslím si to. Jsem přesvědčen, že sociální sítě jsou již ze své podstaty moderním komunikačním pro středkem a každý má stejnou možnost své názory veřejně prezentovat.
Co bude dál? Po předložení znaleckých posudků, které by měly být hotové do konce července, se věcí bude zabývat rada města, následně snad i zastupitelstvo. Za naše sdružení si dovolím tvrdit, že věc budeme pečlivě zvažovat jak z pohledu uměleckého, tak i ekonomického s vědomím nakládání se svěřenými prostředky a s péčí řádného hospodáře.
Vladimír Farský
zastupitel za Naše Boskovice
Článek si můžete také přečíst v Boskovickém zpravodaji na následujícím odkazu: Boskovický zpravodaj – 08/2026
O ježku v kleci se můžete dozvědět více v Boskovickém zpravodaji: Boskovický zpravodaj – 08/2025
